Markét

A tak jsme založily podcast a blog a propojily se z jednoho pobřeží na druhé.

CESTOVATELKA

Pocházím z malého krásného města na Šumavě, kde jsem vyrostla, ale protože jsem vždycky chtěla poznávat a objevovat nová místa, hned po maturitě jsem se vydala na mojí první adventure. Sbírat jahody do Skotska, zkusit si bydlet v karavanu a taky poprvé letět letadlem. Tuhle zkušenost ráda stále sdílím, protože jsem na ní pořád tak trochu hrdá a možná právě tohle rozhodnutí a docela velká odvaha mi pomohly k tomu, abych později, přesněji za 3 roky, zkusila objevovat ve větších dálkách a odjela den po státnicích poprvé do Ameriky. K sociální pedagogice, kterou jsem vystudovala, jsem se pak už nikdy nevrátila.

INSTAGRAMOVÁ ZÁVISLAČKA

Psaní mě vždycky bavilo, od mala jsem si psala deníčky, asi jako každá malá holka a s blogem jsem začala právě v době, kdy jsem poprvé vyjela do Ameriky na Work and Travel, a tak nějak jsem toužila sdílet všechny ty starosti a radosti, starosti píšu jako první, protože v tu dobu dost převažovaly. Nejdřív jsem měla blog jen v soukromém modu a odkazy jsem posílala každý týden mojí rodině, vždy s fotkami a s krátkou story. Času ale bylo málo, protože jsem se spíš soustředila na to, abych si vydělala peníze na cestování po náročném létě, a tak jsem od toho upustila asi po prvních 4 článcích a raději pracovala skoro 70 hodin týdně. Začla jsem znovu, když jsem pak cestovala do Ameriky po druhé, ale zase jen na chviličku, pak zase cestování po Evropě, pak zase do Ameriky, přispívala jsem v takových vlnách a  brala jsem to vlastně jako takovou formu cestovního deníčku, ale nikdy jsem nepřispívala na blog pravidelně. Já nevím, ale vždycky jsem si říkala, že to stejně nikdo nečte, že to nikoho nezajímá a to si asi říká každej, kdo s blogem někdy začne, ale ono to byla pravda, když se koukám zpětně na ty statistiky. Můj osobní blog stále funguje a plánuju v něm zase pokračovat, ale až budu mít témata, o která se s vámi budu chtít podělit, Protože mě hrozně baví Instagram, svojí psací tvorbu jsem tak trochu přemístila tam a pod každým příspěvkem se snažím trochu přiblížit střípky nebo zamyšlení z mého života a nebo prostě jen blbosti typu co jsem dneska jedla, co mě dneska vytočilo nebo co mi udělalo radost. Mám tuhle formu sdílení fotek prostě ráda.

ORGANIZAČNÍ MANIAČKA

Během dvou let, kdy jsem pobývala po dvou létech strávených v Americe zpátky v Praze, kde jsem studovala a žila dohromady 6 let, jsem zaplula za počítač v Karlíně a byla taková ta klasická kancelářská krysa ve velkým korporátu. Byla to ale práce, kterou jsem měla ráda, protože se týkala na prvním místě organizování (schůzek, meetingů a tak podobně) a částečně účetnictví. Organizování je jedna z věcí, která mě hodně baví, naprosto miluju kalendáře, diáře a všechny ty aplikace okolo organizace. Ráda plánuju a zkrátka všechno musí mít systém a pořádek. Pořádek – to je to slovo, které mi dělá klid na duši. Mezi moje nejoblíbenější obchody patří papírnictví, kam si poslední dobou zakazuju chodit, protože už ty sešity a diáře nemam kam dávat. Já jsem přesně ten člověk, kterej musí mít oblečení ve skříni a propisky na stole srovnané do latě, vím přesně, kde máme doma uložené dokumenty, složky v počítači jsou seřazené a mají přiřazené ikony, hrnečky v kuchyni jsou do latě a ve skříni je na ramínkách přiřazené oblečení podle barev… Ehm..mohla bych se dlouuuze rozepsat o mých systémech v naší domácnosti. Prostě blázen.

MANŽELKA

V posledních letech se toho v mém životě hodně událo a změnilo. Především jsem ale poznala mého muže, který mě ve všem tak moc podporuje, bez něj bych se do Ameriky nevracela. Když zrovna netvořím v online světě, tak hrozně ráda vařím a peču. Luki (můj muž) mě zasvětil do indické kuchyně, protože v Indii vyrůstal a vyvrátil mojí teorii o tom, že všechno indické musí být nutně pálivé a na kari. 😀 Protože má slovenské, české a maďarské kořeny, tak spolu vaříme hlavně teda česká jídla, která fakt milujem a boříme tak trochu mýty o tom, že si v zahraničí českej chleba a český buchty neupečeš. A když zrovna společně nevaříme, debatujeme spolu třeba o měsíci, hvězdách, galaxii, teoriích o vesmíru,…Luki mě přivádí na tolik hlubokých myšlenek o planetkách a naší krásný zemi, že se pak často citím a připadám jako mraveneček, kterýho může někdo každym dnem zašlápnout. Někdy se nám ale nic nechce, a tak vypneme a jenom si plánujeme naše společné sny nebo se jdeme projít k oceánu, který máme kousek za domem. Často se spolu shodneme na tom, že jsme nenormální, ale kdo dneska je?

VŠETEČKA?

Luki o mně říká, že jsem prej všetečka, I don´t know, asi to bude tím, že když si s něčím nevím rady, chci si poradit sama a až když pěnim, že mi to nejde, tak si řeknu o pomoc. 🙂 Když chci zrelaxovat, zkouším kreslit, pokud to tak můžu nazvat. Jsem spíš introvert, někdy si říkám, že až takovej lehkej druh asociála :D, nejsem příliš komunikativní a nepotřebuju kolem sebe XY lidí. Jsem ráda ve společnosti lidí, které znám. Ke spokojenosti mi stačí ranní kávička (zase to kafe, viď Luci) a modré nebe. Trávím ráda čas doma. Když ale zrovna nešůruju dům a nelítám s hadrem v ruce, tak si ráda zacvičím, nejradši běhám nebo jezdím na kole a v poslední době dokonce pravidelně, na což jsem fakt pyšná, né vždycky se mi totiž chce, ale ten pocit po tom? Ten je k nezaplacení.

Chci se ale především pořád zlepšovat v tom, co mě baví a neztratit radost ze života.

Jsem opravdu vděčná za to, co mám.

Děkuju, že jste s námi.

Vaše,

Markét